Církevní škola

9. prosince 2011 v 0:53 | © Tajemná Temnota
Rubrika: Příběhy

Ave!
Dneska jsem se rozhodla dát sem mojí další povídku,
která má název Církevní škola.
Myslím, že tahle povídka je důkazem toho, že mi už totálně šplouchá na maják xD.
Napadla mě, jen tak jako všechny ostatní.
Dle mého názoru jsem nějak zkombinovala středověk se současností, nebo co xD.
At se vám bude líbit nebo ne, je mi to jedno.
Byla bych ráda, kdyby ste se u sdělování dojmů spokojili s anketou, ale pokud mi k tomu budete chtít ještě něco říct no tak klidně xD.
A nakonec bych jen upozornila, že já jsem křestan, pokud jste si toho ještě nevšimli.
A berte v ohled, že jste byli upozorněni.




Církevní škola


Napsala: Tajemná Temnota




***Sbalil jsem si poslední věci. Hotovo, konečně mám všechno.Odjížděl jsem do nové školy. Církevní školy. Byla něco jako střední škola.Vybral jsem si jí sám poněvač jsem křestan. Rodiče byli mým rozhodnutím nadšení. Jakožto také křestané byli rádi, že jsem si vybral právě takto.
Rozloučili se semnou, popřáli mi hodně štěstí, požehnali mi a já odjel.
Těšil jsem se. Škola měla být v nějakém malém kláštěře na konci jakéhosi malého města. Ještě nikdy jsem tam nebyl a tak jsem byl velmi zvědavý.
***Brzy jsem se dostal na místo. Krajina tam byla úchvatná. Ač bylo září slunce příjemně hřálo a jeho dopadající paprsky dělaly klášter ještě krásnější. Z druhé strany kláštera byla velká zahrada, spousta krásých stromů, krásná zelená tráva. Opravdu nádherné místo. Vešel jsem tedy dovnitř. Byla to malá škola. Nás studentů tam bylo jen patnáct. Deset děvčat a pět chlapců. Vyučující byli jen tři. Sestra Kateřina, sestra Klára a otec Michael. Všechno vypadalo velmi skvostně a všichni byli milí. Těšil jsem se na školní rok, který tu ztrávím. Ubytovali jsme se a do večra jsme měli volno.
***Večer jsme se setkali v jídelně na večeři. Nejprve nám bylo oznámeno, že na každý den bude určená služba, která po večeři bude pomáhat s úklidem. Pak jsme se pomodlili a přišla na řadu večeře. Dostali jsme nějakou divnou kaši. Bylo to celkem nedobré, ale přeci jen jsme církvní škola, řekl jsem si a snědl to. Co mě ale překvapilo byla večeře otce Michaela. Byla naprosto jiná než ta naše. Nejprve měl plný talíř masa a pak ještě moučník. No, možná toho do nás nechtěli hned první den tolik cpát, pomyslel jsem si. Po večeři jsme si všichni šli lehnout. Před spaním jsem se pomodlil a poděkoval za to, že můžu studovat na této škole.
***Ráno jsme nejprve šli všichni na společnou modlitbu a pak začalo vyučování. Vyučování bylo velmi zajímavé a dopoledne rychle uběhlo. Měl jsem už docela hlad a těšil jsem se na oběd. Dostali jsme brambory. Co to má být? Pomyslel jsem si, když jsem viděl, že otec Michal má jídla ještě víc než včera u večeře. Ale což, nesmím být závistivý a musím být rád za to co mám. Pomodlili jsme se tedy a poobědvali. Odpoledne jsme měli volno. Rozhodl jsem se, že budu studovat Bibli v naší krásné zahradě. Bylo velmi příjemné počasí a odpoledne velmi rychle uteklo, také díky tomu, že se ke mně brzy připojili mí spolužáci a studovali jsme Slovo Boží společně.
***Jako minulý den jsme se opět ve stejnou dobu sešli u večeře. Měli jsme zase tu divnou věc co včera. No, co se dá dělat. Večeře proběhla asi jako včerejší den a jeden můj spolužák pak zůstal jako služba aby pomohl uklidit ze stolu. Asi po půlhodině se vrátil do pokoje a tvářil se celkem neštastně.
"Stalo se něco?" zeptal jsem se.
"Ne, vůbec nic," odpověděl a hned si odešel lehnout.
***Další den probíhal asi tak nějak podobně. Po večeři jsem se chtěl otce Michaela zeptat na tu krásnou jabloň v zahradě a tak jsem čekal až všichni odejdou. Zatím Alexandr, můj spolužák pomalu odnášel věci ze stolu. Chtěl jsem mu nabínout pomoct, když v tom mu jeden talíř upadl a roztšíštil se o zem. Alexandr zbledl.
"Copak? Vždyt se nic nestalo," řekl jsem a usmál jsem se.
"To uklidíme."
V tom přišel otec Michael.
"Aaa vidím, že byl opět někdo nešikovný. Tak to bude třicetpět."
"Co? Čeho?" nechápal jsem.
"Třicetpět ran rákoskou," odpověděl mi otec Michael.
"Děláte si srandu?"
"Ne hochu, to zjevně ne," řekl otec Michael, chytil Alexandra za rameno a odváděl ho vedle. Než jsem se stačil vzpamatovat zamkl se s ním ve vedlejší místnosti, přehl ho přez stůl a začal nelidsky třískat. Stál jsem za těmi skleněnými dveřmi a nevěřil vlastním očím. Pak už díky Bohu přestal. Otevřel. Viděl jsem jak si Alexandr utíral slzy.
"To přece nemůžete!"
Otec Michael mě okřikl a odešel kamsi pryč. Pomohl jsem Alexandrovi nahoru do pokoje a řekl mu, že se to určitě spraví a že se s tím určitě něco udělá.
***Už mi to tam nepřipadalo tak krásné. Další den měla službu Andělka.
Poněvač nám tam už tři dny nedali pořádně najíst byla vcelku slabá a podařilo se jí převrhnout hrneček a polít čistý ubrus.
"To jste všichni tak nehorázně nešikovní nebo co?!" zařval otec Michael sotva vstoupil do dveří a uviděl zašpiněný ubrus. Andělka zbledla ještě víc než byla předtím. Nemohl jsem mu dovolit aby tu nebohou dívenku taky tak bil.
"Trochu mi to uklouzlo," řekl jsem.
"Takže tos byl ty?"
"Ano."
"No, dobře tak pojd," řekl otec Michael a sám pomalu šel do oné místnosti kam se včera zavřel s Alexandrem.
"Ale, ale..." vypravila ze sebe Andělka.
"To přece nemůžeš, já jsem to udělala."
"S tím si nedělej starost," řekl jsem a odešel jsem za otcem Michaelem.
Čekalo mě to stejné co včera Alexandra. Řekl jsem si, že nebudu křičet. Ale tak příšerně to bolelo, že jsem to nevydžel.
"Auuu, auuu auuu'!!!"
Když už konečně přestal, myslel jsem, že snad nedokážu ani odejít. Vypotácel jsem se ven. Stála tam Andělka a plakala.
"Kristiáne! Já jsem měla dostat, já jsem to udělala!"
"To nic, někdy třeba uděláš zase něco hezkého ty pro mě," řekl jsem usmál jsem se na ni a odešel si lehnout.
***Další dny se to pořád opakovalo, začínal jsem to tam nesnášet. Otec Michael trestal neustále všechny a za všechno. Jeden můj spolužák byl jednoho odpoledne na zahradě a řekl, že mrak na nebi vypadá jako Nebezká brána. Otec Michael řekl, že se rouhá a jako trest mu vyměřil sto ran rákoskou. Měl jsem toho už dost! Šel jsem za ním. Bylo pozdě, celou dobu co ho bil jsem mlátil na ty posrané skleněné dveře, ale bylo mi to houby platné. Takle týrat děti a opírat se při tom o část Starého zákona! Měl jsem toho dost! Sebral jsem Bibli a začal jí trhat na kusy. Vytrhal jsem stránky, hodil je na zem a šlapal po nich. Začal jsem trhat vazbu, všechno jsem to tříst na zem a začal do toho kopat.
"Skurvená církev!"
***Otec Michael mě viděl. Odtáhl mě vedle, zamknul, přehnul mě přez stůl a vzal si rákosku.
Zvedl jsem hlavu a viděl že nademnou na stěně visí velký dřevěný kříž. Snad mi Bůh pomůže, pomyslel jsem si. Otec Michael mě začal bít. Ještě nikdy mě snad nic tak nebolelo! Křičel jsem a tekly mi slzy.
"Už dost prosím, už to nikdy neudělám!"
Nepřestal. Bil mě tak silně až ten velký dřevěný kříž spadl že zdi.
"Vidíš cos provedl?!" zařval na mě a pokračoval s mém trestání.
"Prosím, prosím, už to nikdy neudělám, už se nebudu nikdy rouhat!"
Nic mi nepomohlo. Nakonec to o mě zlomil. Pak mě vyrazil na chodbu a nechal tak.
Dolezl jsem do pokoje a celou brečel a modlil se.
***Za dva dny jsem se dozvěděl, že otec Michael chce potresrat sto ranami rákoskou jednu spolužačku které při modlitbě vypadla Bible. Bodejd by nevypadla když nám nedávali pořádně najíst. Sešel jsem dolů, byla to Andělka. Než se s ní stačil zamkount v té místnosti vešel jsem dovnitř taky.
"Co je? Chceš dostat znova?" zeptal se.
"Jak jen můžete?" řekl jsem mu vyčítavě.
"Já jsem Svatý Otec, já můžu všechno co chci!" řekl.
Chytil Andělku za ruku a chtěl jí přehnout přez stůl. Chytil jsem jí taky. Než otec Michael stačil něco říct. Proniklo do místnosti přez okno nádherné bílé světlo. Na okně se usadila bílá holubice a začala vrkat.
Otce Michaela však její vrkání zjevně obtěžovalo.
"Táhni ty jeden ptáku!" zařval na ni.
Ale nic se stalo.
"Seru na Boha!" zařval pak s nenávistí celý rozezlený a mrsknul po oknu Bibli.
Bible narazila do okna a pak spadla na zem. Holubice se vyplašila odletěla. Bílě světlo zmizelo.
Najednou se před našima nohama rozevřela země a vzplály z ní plameny. Vynořila se z ní černá postava s rudýma očima.
Schoval jsem Andělku do náruče.
Postava natáhla svou dlouhou černou ruku s dlouhými černými drápy po otci Michaelovi a než jsem stačil vydechnout sápala ho na kusy a nakonec sežrala. Pak se propadla zpět do země, vzpály plameny a země se opět uzavřela.
V tom se rozrazily dveře a do místosti vtrhly sestra Kateřina a sestra Klára, které se tam zjevně už nějakou dobu dobývaly.
"Co se stalo? A kde je otec Michael?" zeptaly se.
"Satan ho sežral," špitla Andělka.
***Od té doby se do školy vrátil klid a mír. Všichni studenti dostávali najíst, nikdo nikoho nebil a já slepil a opravil rozervanou Bibli. Všichni jsme se každý den společně modlili a sledovali bílou holubici jenž se uhnízdila na oné překrásně jabloni v zahradě. Je tam opravdu krásně.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 maglaiz maglaiz | Web | 9. prosince 2011 v 12:07 | Reagovat

Námět je vskutku skvělý, ke zpracování se nebudu vyjadřovat, jak jsi si sama přála, i když to stále nedokáži pochopit. Gramatické chyby se sem tam objeví, ještě bych to jednou projela a zkontrolovala to a bacha na interpunkci i v přímé řeči :-)

Za mou osobu dobré :-)

2 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | E-mail | Web | 9. prosince 2011 v 12:13 | Reagovat

[1]: Děkuju. Ouch já ty gramatické chyby nesnáším vždyt už jsem to četla 5x já jsme totálně slepá :-D.

3 IvčaSammet IvčaSammet | Web | 9. prosince 2011 v 13:29 | Reagovat

Je to dost dobře napsané, hlavně se mi líbí to s tím Satanem, máš úžasnou představivost :-)

4 Divná Rockerka Divná Rockerka | Web | 9. prosince 2011 v 14:40 | Reagovat

Skvěle napsané a vymyšlené :)

5 Couturiere. Couturiere. | Web | 9. prosince 2011 v 18:22 | Reagovat

[2]: áno a stále je tam toho dost. :D I stylistické. :D

čoveče, i jsem se v ejdnu chvíli bála a potom jak do pokoje ''přišla'' ta podivná ruka opravdu začínám pochybovat, že jedna z nás je normální. :DDDDDDDDDdd

6 vivienne vivienne | Web | 10. prosince 2011 v 20:05 | Reagovat

zajímavý příběh

7 Morticia Morticia | Web | 11. prosince 2011 v 16:38 | Reagovat

Bezvadná povídka. Něco takového by mě vážně nenapadlo snad ani ve snu (a že já mám pěkně zajímavé sny!) ;) :D

8 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | E-mail | Web | 11. prosince 2011 v 16:39 | Reagovat

[7]: Moc děkuju :-).

9 Awaran Awaran | Web | 11. prosince 2011 v 17:26 | Reagovat

Super,super,super! :) Fakt že jo...hle já tě znám.Občas na mém blogu komentuješ :) Nechceš dá SB?

10 Awaran Awaran | Web | 11. prosince 2011 v 17:27 | Reagovat

PS:Odpověď na muj blog ;)

11 maglaiz maglaiz | Web | 13. prosince 2011 v 17:49 | Reagovat

Už jsem konečně přišla na to, co mne pokaždé rozčiluje, když čtu nějakou tvoji povídku. Nehorázně mě smolí to zarovnání na střed! Text působí tak nesourodě... u básní mi nevadí, když má takový rozevlátý vzhled, ale tady mne ten způsob prezentace textu akorát sejří a vyrušuje... brání mi to se více soustředit na obsah. Forma udělá své :-)

Přečetla jsem si tvé dílo teďkoms podruhé a všimla jsem si, že hned v prvních několika větách se děsně opakuješ. :-)

12 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | E-mail | Web | 13. prosince 2011 v 18:01 | Reagovat

[11]: Jo první věty, já to víckrát rači už ani nečtu šmankot xD.
Zkoušela jsem to i zarovnat na okraj, ale věř že to bylo ještě horší :-D.

13 maglaiz maglaiz | Web | 13. prosince 2011 v 18:28 | Reagovat

[12]: Fakt? To bych chtěla vidět.

14 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | E-mail | Web | 13. prosince 2011 v 18:32 | Reagovat

[13]: No nechtěj, rači ani ne xD.

15 666 666 | Web | 16. prosince 2011 v 14:05 | Reagovat

Je to moc moc hezký nevadí když si tvůj odkaz dám do oblíbených odkazů že ne :-)

16 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | E-mail | Web | 16. prosince 2011 v 14:16 | Reagovat

[15]: Děkuju :-).
Jasně, že ne.

17 Blangela Blangela | Web | 16. ledna 2012 v 20:01 | Reagovat

Tak mi to připomíná dnešní debatu. Kámoška: "My jsme cvoci, takže jsme vlastně věčina a otázka normality je relativní, takže jsme relativní. Ti ostatní jsou normální, ale to je taky nenormální, takže jsme všichni šílenci...*bwahá*" :D Asi tak xD
Ale jinak pěkný xD Akorát mi stále nedochází, jak můžeš být věřící a psát tohle a ještě chtít přečíst můj yaoi zároveň. kdybys řekla, že si rozdvojená osobnost, ani bych se nedivila XD

18 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | E-mail | Web | 16. ledna 2012 v 20:11 | Reagovat

[17]: Já nejsem rozdvojená osobnost :-D  :-D. Tohle je náhodou hodně křestanské.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama