Mattew

5. dubna 2012 v 1:20 | © Tajemná Temnota
Rubrika: Příběhy

Ave!
Napadla mě další povídka.
Poněvač už mě znáte myslím, že to nebude nic nového nýmbrž to pořád píšu ráda.
Možná vám to příjde pořád stejné, ale když se na to podíváte lépe zjistíte, že je to pokaždé úplně jiné.
Někdy bych vás vážně chtěla sledovat když to čtete xD. Nezájímá kritika, nezíjímá mě jestli to je stylicticky zprávně. Zajímá mě jaký z toho máte pocit. Jak jste se cítili, co jste čekali že se stane, jestli vám něco bylo líto, měli jste radost a tak dál. To jsou věci které mě vždycky zajímají.
Já chci znát emoce!
I když jak jsem řekla, myslím, že tady už nebude žádné překavpení. Pokus jste ode mě něco četli, tak už víte co můžete čekat.
Nicméně doufám, že se zase najde někdo komu se to bude líbit :).
Já si ale věřím xD.






Mattew

Napsala: Tajemná Temnota



..
***Bydleli jsme na okraji města v malém domě se zahradou. Ten dům byl opravdu malý, neměli jsme moc peněz. Tatínek pracoval na jatkách a maminka byla květinářka.
Byla to milá žena s dlouhými vlnitými světlými vlasy a modrýma očima. Byla velmi milá a laskavá. Byla vegetariánka a vždy se vyjadřovala slušně. Měla celkově takovou milou a klidnou povahu, byla jako anděl.
Já jsem byl vysoký hubený, černovlasý a měl jsem krásné modré oči, jak říkavala maminka.
Kdysi jsem měl i starší sestřičku, ale ta byla moc nemocná a nakonec umřela. Bylo to už dávno.
***Včera maminka dostala dopis od své kamárdky, která chtěla aby za ní maminka přijela trochu jí pomoct protože je nemocná. A tak za ní dopoledne maminka odjela.
Táta byl v práci a já jsem byl doma sám. Uvařil jsem si oběd, četl jsem si a večer jsem se šel dívat na televizi.
***Bylo už docela pozdě a táta se pořád nevracel. Asi se někde zdržel pomyslel jsem si a vklidu se díval dál. Zanedlouho ale přišel. Vypadalo to, že cestou z práce zřejmě navštivil hospodu. Byl v hrozném stavu a byl hrozně nasraný.

"Ty jeden malý šmejde to tě příjde draho!" vypadlo z něj.
"Co?" nechápal jsem. Seděl jsem a koukal na něj.
Chvíli se na mě ještě díval a pak si sundal pásek.
Postavil jsem se nechápavě na něho koukal.
"Coooo? Vždyt jsem přece nic neprovedl!" špitl jsem a pomalu jsem couval.
Vypadal, že ho to zjevně vůbec nezajímá.
"Přehni se přez stůl! Dělej!" zařval na mě.
"Neee!" zaprotestoval jsem se a couval čím dál víc až jsem už byl skoro na konci místnosti.
Děsně jsem se bál.
Přišel ke blíž mně, natáhl ruku a chytil mě za růženec, který jsem měl na krku. Pak si mě za něj přitáhl s takovou silou, až se růženec přetrhnul.
"Neee!" špitnul jsem a snažil jsem se rozpadající se růženec chytit. Chytil jsem kříž a pár korálků, ale ostatní padaly k zemi. Automaticky jsem se ohnul abych je mohl posbírat. A sakra!
"Tak vidíš, že to jde," špitnul otec a položil mi ruku na záda abych se nemohl narovnat zpátky.
Chtěl jsem se bránit, nejsem přece žádné málé dítě! Je mi osmnáct!
Nešlo to. Měl velkou sílu. Každý den zabíjí několik zvířat. Zabíjí prasata, krávy, kozy, ovce. Zabíjí samice i statné samce. Já jsem byl naproti jemu jen bezbranné dítě!
Přitiskl mě ke stěně a začal mě bít. Bolelo to.
"Auu! Auu!" za nějakou dobu mi vhrkly slzy. Vážně to strašně bolelo. Chtěl jsem ho prosit aby už přestal, ale bylo to tak rychlé, že jsem mezi výkřiky bolestí nestihl říct jediné slovo.
Nepřestával. Oči jsem měl plné slz a zalykal jsem se bolestí. Strašně to pálilo.
V ruce jsem svíral kříž z růžence tak silně, že se mi obtiskl do dlaně. Trvalo snad věčnost než skočil, myslel jsem, že se brzy sám sesunu k zemi.
Když už konečně skončil. Myslel jsem, že už je konec a chtěl jsem se z hluboka nadechnout v tom mě ale vší silou švihl kovovou přezkou přez záda.
"AUUUUUUUUUUUUU!" zakřičel jsem a v tom jsem i upustil kříž. Vypadl mi z ruky a skončil na podlaze. Dal jsem se do žalostného pláče, nedalo se to vydržet.
Nechal mě tak a někam odešel. Kleknul jsem si na zem a ikdyž jsem skrz slzy téměř nic neviděl, snažil jsem se sesbírat všechny části růžence. Nakonec jsem ho snad sesbíral a dopravil se do svého pokoje.
***Další den to nebylo o nic lepší. Vrátil se v podobném stavu a dostal jsem znova. Tentokrát to ale bylo horší, bolelo mě to už se včera.
Slzy mi kapaly na podlahu a já jsem myslel že to už nevydžím.
"Fňukáš jako malá holka!" řekl mi. "Měl bys pracovat semnou!"
To bych nikdy neudělal!
***Další den to probíhalo podobně, ale už ke mně nebyl tak krutý, to bych zřejmě už nevydžel. I tak jsem měl problém udžet se na nohou.
***Čtvrtého dne se měla vrátit maminka. Otec byl v práci když se vrátila.
Vešla do dvěří a uviděla mě sedět na zemi.
Měl jsem oči zase plné slz. "Mami!" vzlyknul jsem.
"Mattew?" řekla a podívala jsem na mě.
Vstal jsem, přišel k ní a obejmul jí. Začal jsem plakat a pevně jsem jí k sobě tiskl. "Mami."
Připadal jsem si jako malé dítě.
"Copak se stalo?" zeptala se.
Odstupil jsem od ní dál a opatrně si sundal tričko. Ukázal jsem jí všechno a všechno jsem jí řekl.
"Ten šmejd!" špitla maminka v jejích očích jako by se rozhořely plameny. Vyděšeně jsem se na ní díval. Tohle jsem ještě nikdy neviděl. Byla vždycky tak hodná a milá a její oči byly modré jako nebe. Ted v nich bylo něco jiného.
"Pojd semnou Mattew," řekla a vzala mě nahoru do ložnice a tam mě ošetřila.
***Odpoledne se táta vrátil z práce. Sedl si v obýváku k televizi a chtěl se dívat. Dnes byl v dobrém stavu, tak jako byl až na poslední tři dny vždy.
Maminka přišla ze zahrady a měla v ruce lopatu.
"Ty šmejde!" řekla mu a praštila ho lopatou po hlavě.
Když se pak za několik minut probral, stála nad ním s vidlema v ruce.
"Jak si jen mohl takle ublížit Mattewovi?! Vlastnímu dítěti! Jak se to vůbec chováš?!
A ted uděláš to, co ti řeknu, jinak je po tobě!" řekla mu.
Kdyby to byl kdokoliv jiný určitě by se snažil bránit, ale ted byl překvapený a zmatený. Od ní by to nečekal. Od ní by to nikdo nečekal. Nebyl schopný žádného odporu.
"Postav se a pojd!" řekla mu pak maminka a on se opravdu postavil a vyšel ze dveří. Maminka šla za ním a občas ho trochu postrkovala vidlema.
"Tak jak se cítíš?! Ted jsi jako ta zvířata, která každý den vodíš na smrt!" sykla na něho.
Pak ho takle vedla skrz celé město až k policejní stanici. Tam už zůstal.
A od té doby jsme žili sami. Neměli jsem sice moc peněz, ale bylo nám líp.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anne-Adie Anne-Adie | Web | 5. dubna 2012 v 9:37 | Reagovat

natože že je tohle první povídka co od tebe čtu, se mi líbila.. jelikož miluju příběhy a tenhle sem přečetla jednim dechem...

2 Dea†hGirl Dea†hGirl | Web | 5. dubna 2012 v 10:17 | Reagovat

prečítala som od teba všetky poviedky, a všetky sa mi páčili.. a táto tiež nesklamala :) super :-)

3 Couturiere. Couturiere. | Web | 5. dubna 2012 v 14:07 | Reagovat

dobře, vypíšu ti moje emoce/reakce. :DDDDDDD

1) aaaaach, typická TT. :DD
2) --------- || ----------
3) --------- || ----------
4) nasraný, doprčic to mě zajímá, jdu číst dál. :DD
5) Co???
6) au?? :O
7) růženec neeeeeeeee. :(
6) :OOOO
7) ten šmejd!!
8) dobře onaaaaaaaaaaaa
9) johohooooo, je po tátovi. :D

já už se bála že ho prokudne. :DDD
dobře, ty nejradši bych četla dál! :D

4 KeT KeT | Web | 5. dubna 2012 v 16:34 | Reagovat

Určitě nejsi jediná, já jsem velkej fanda :)

5 Alex Alex | Web | 5. dubna 2012 v 19:01 | Reagovat

Ahoj, omlouvám se že reaguju tak pozdě ale na blogu jsem pěkně dlouho nebyla :D Pokud máš ještě zájem o spřátelení tak nemám nic proti tvým pravidlům, spíš naopak :) Jsem věřící, vegetariánka a neublížila bych ani mouše protože zvířata miluju :) (ani včely nezabíjím a to jsem alergická na štípnutí hmyzem):D:D tak se ozvi a pěkný večer přeju :)

6 Mai-chan^^ Mai-chan^^ | Web | 5. dubna 2012 v 20:47 | Reagovat

:O :O :O jako . . .  trošku čumím . .  živě jsem si to představovala . =DDD  je to dokonaléééééééééééééééé =DDDDDDDDDDD =))

7 grama grama | Web | 6. dubna 2012 v 17:06 | Reagovat

Ahoj!!! ;) Na blogu mám veľkonočnú bleskovku... ak máš záujem zapojiť sa a získať menovku budem len rada ;)
P.S - prajem ti šťastné a veselé prežitie veľkonočných sviatkov a v pondelok prajem veľa vody!!! ;)

8 Mysteria Mysteria | E-mail | Web | 6. dubna 2012 v 17:28 | Reagovat

dost dobrá povídka ;)

9 Garfiček Garfiček | Web | 6. dubna 2012 v 17:35 | Reagovat

Povídka je bombová. Udělat to můj táta tak už ma hlavu oddělanou od zbytku těla. :-)

10 Usylmä Usylmä | Web | 6. dubna 2012 v 19:22 | Reagovat

Haháá! A je po šmejdovi :-D Pro mě je to obraz přesně takové maminky, jaká by měla být :-) A děkuju za nápad, úplně živě jsem si dokázala představit, jak upustil ten kříž. Vnuklo mi to totiž jeden nápad :-D

11 Reni Reni | Web | 10. dubna 2012 v 22:22 | Reagovat

No, mé pocity byly velice smíšené, protože jsem zrovna u téhle povídky poslouchala Stayin´ Alive od Bee Gees :D

12 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | E-mail | Web | 10. dubna 2012 v 22:33 | Reagovat

[11]: Hehe, možná by bylo lepší u čtení neposlouchat nic hrozí nebezpečí totálního zešílení, ale nakonec to tady hrozí tak jako tak :-D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama