Darkness, cuteness and everything else!

8. března 2015 v 1:02 | ♥ Tajemná Temnota ♥ |  † Zápisník mírumilovného podivína †
Ave!
Je pondělí 2. března 2015.
Moje matka se rozhodla udělat veganské palačinky.
Dala jsem si do nich marmeládu, sirup a kakao. Cpu se jako idiot a náplň palačinek mám na rukách, čerstvě vypraném županu i na nose.
Moje matka: "Tak jak ti to chutná?"
Já: "Jak myslíš?"
Moje matka: "Pane Bože!"
Po dojedení slad'oučké snídaně musím ještě olízat talíř.
Potom jsem se vydala na poštu. Byli jsme v takovém malém sporu a konečně mi přišlo rozhodnutí z ministerstva.
Po otevření dopisu jsem s hvězdičkovým pohledem pomalu zjišt'ovala, že mi dali za pravdu a já to vyhrála.
Vyhrála jsem to!
Chtěla jsem si ještě koupit mističku a tak jsem šla do města. Bohužel obchod, který jsem chtěla navštivit, byl už zavřený.
Hezky jsem se připravila přejít přez ulici, když tu jsem si všimla, že asi 10 metrů ode mě je přechod. Pokud přecházíte mimo přechod, můžete dostat pokutu. Říkala jsem si, že je to blbost.
Když tu najednou kde se vzala, tu se vzala objevila se městká policie. Přešla jsem silnici a sledovala jsem, jak auto městské policie najendou zastavuje a vystupuje z něho pár policistů, kteří se zřejmě vydají mým směrem.
A tak jsem se co nejrychleji vypařila do nejbližší ulice. Stejně jsem tam chtěla jít.
No to přece nemyslí vážně? Já fakt doufám, že jenom šli k okýnku vedle kterého jsem stála na sváču.
Večer jsem se konečně odhodlala podívat se na The Woman in Black: Angel of Death.
Je to dobrý film. Líbí se mi. I když první film se mi líbil mnohem víc. Čekala jsem, že to bude ještě děsivější než první film a že se dozvím spoustu nových věcí. Nedozvěděla jsem se nic a nebála jsem se skoro vůbec. Nicméně se mi ten film pořád líbil a vřele vám ho doporučuji.
Pak jsem šla spát.









Je úterý 3. března 2015.
Snídám matčin veganský koláč a piju malinovou št'ávu.
Jdu s bráchou do obchodu pro domácí put'ky, abych si tam koupila mističku.
Ještě než tam dojdeme stavujeme se v creativu, obchůdku s věcmi na vyrábění, abychom tam matce koupili zapínání na náramek. Nakonec tam nakupuju i já. Koupila jsem si razítka se srdíčky a takové nálepky.
Jdeme do obchodu s domácími potřebami. Nakonec najdu misky a vyberu si.
Brácha mě prosí, abych mu koupila asi 3 metry dlouhé brčko/slámku. Brčko mi kupuju a on mi s ním po cestě asi 50x málem vypíchne oko.
Hledáme naší polohu na mapě u chodníku a já to jako vždycky nemůžu najít.
Po cestě potkáváme spoutu malých dětiček na procházce se školkou nebo s družinou.
Celou cestu se směju žvástám hovadiny. Dojdeme do školy, kde si mám vyslechnout schůzku kvůli výletu dětí do cizích zemí. matka je nemocná a otec je příliž líný, takže na schůzku jdu nedobrovolně já.
Vtipkuju o tom, že jsem ráda, že do žádné školy už nemusím a směju se.
Klepu na dveře a čekám až mi učitelka příjde otevřít.
Otevře nějaký chlap a já vidím, že místnost je plná lidí a my jdeme pozdě.
Docházejí mi všechny slova, začnu růžovět nejsem schopná tomu chlapovi říct ani dobrý den.
Muž zpoza dveří: "No tak pojd'te."
Jdeme dovnitř. Procházím kolem všech těch lidí až do zadu na volná místa a připadám si jako kdybych byla ten největší zločinec na světě.
Podepisujeme nějaký papír a já nemám prupisku, tak prosím paní vedle mě, jestli by mi prupisku půjčila.
Dám jí ruku na rameno a hezky poprosím. Prupisku mi půjčuje. Vyplním co je potřeba a prupisku jí vrátím.
Odcházíme ze školy.
Jdeme do drogerie, abych si mohla koupit zubní pastu, mýdlo, šampón, čokoládu a agávový sirup. Brácha prosí o limonádu a čokoládové mlíko. Opět to dostane.
Dojdeme domů a já dám Kamilovi jablko, protože má dneska svátek.
Vařím si oběd.
Pustím Kamila a nechám ho, at' si dělá co chce.
Připravuju se na pečení sušenek.
Lámu čokoládu a míchám ovesné vločky s moukou, marmeládou a sirupem.
Moje máma mi pomáhá s pečením v troubě, protože naše trouba moc nefunguje.
Já dávám sušenky na plech a přitom rozhazuju ingredience po celé kuchyni a moje máma řve, že mě vyhodí z domu.
Hraju si s Kamilem a ukládám ho zpátky domů.
Ukládám si sušenky do nové mističky. Sušenky jsou velké a trochu gumové, ale chutnají mi.
Jdu spát.













Je středa 4. března 2015.
Sněží. Havrani tu pořád zůstávají. Užívám si sušenek a v noci sním z ledničky čokoládový puding.
Mám chut' něco tvořit, ale netvořím nic. Jsem unavená.




Je čtvrtek 5. března 2015
Pořád mám ještě dost sušenek ^_^ . Zdály se mi děsivé sny.
Začínám mít pocit, že bych si tady měla uklidit. A když mám ten pocit i já, tak je to zjevně nutné.
Mám chut' číst. Možná budu zítra číst.
V ledničce leží tofu, ulovím ho a sním.




Je pátek 6. března 2015.
Sněží. Dochází mi to, když mi jedna studená sněhová vločka dopadá na nos.
Je zima. Pořád mám ještě sušenky a mám chut' něco tvořit.
Už je to přibližně rok, co mám Kamila.
Objednávám si pizzu a dováží mi jí hezký chlapík. Možná je i mladší než já.
Pizza je dobrá. Nechala jsem si na ní přidat rajčata.
Peru si oblečení a měkkoučký polštář.
Fotím se s Medvídkem. Mám chut' začít něco číst nebo si vyrobit zápisniček nicméně k tomu nemám potřebné věci.
Včera jsem měla k večeři lívance a nyní už nemám žádnou marmeládu. Ten fakt je děsivý jako Trojská válka.
Nemám kakao. Asi budu brečet.
Asi z toho začínám šílet a dostávám nápad, že najdu svého otce, kterého jsem neviděla už 20 let.
Mám nápad na povídku, ale bojím se jí psát. Nemám pro ní jméno. Ale až ho vymyslím, tak jí napíšu.
Ztratily se mi pouta a já je pořád nemůžu najít.









Je sobota 7. března 2015.
Vstávám a jím poslední sušenky. Chci jít do obchodu koupit si potřebný materiál na vyrobení zápisničku, jenže jsem zapomněla, že je sobota a je už dávno zavřeno.
Jdu do TESCA abych si tedy koupila prázdný sešit a něco k jídlu. Moje matka mi dává lístečky na nákup.
Po cestě potkávám nějakého chlapa, který se na mě ošklivě dívá.
Chci koupit piliny pro Kamila, ale v obchodě pro domácí mazlíčky je už taky zavřeno, protože je sobota.
Jdu do TESCA. Beru si vozík a jedu na nákup.
Rychle zjišt'uju, že vozík má zkažené kolečko a jezdí si kam chce.
Hledám sešit bez linek a bohužel zjišt'uji, že takový tam nemají. Hluboko uvnitř mě se probouzejí malí démoni, aby celý svět propíchali vidlema.
Pokračuji dál v nákupu. Kupuju kukuřici, rajčata, sójové mlíko, jogurt, fazole, věcičky pro které mě poslala moje matka a št'ávičku.
Projíždím uličkou a do vozíku mi vráží nějaký pán, který nedává pozor. Omluví se mi a mizí v další uličce. Já ale neudržím rovnováhu a narážím do regálu s čajem. Čaje se sypou na zem.
Já se je snažím posbírat, ale pořád mi to padá.
Prochází kolem mě nějaký muž ve vojenských botách. Víc z něho nevidím, protože lezu po zemi a snažím se posbírat spadaný čaj. Můj debilní vozík, který si jezdí kam chce si zatím jede a málem sejme toho chlapa xD.
Já se snažím chytit vozík a zatím mi zase spadne ten čaj xD, xD.

Vozík naštěstí chytím a znova posbírám čaj. Dívám se na hezkého pána ve vojenských botách a jsem ráda, že jsem ho nesrazila. I když toho i trochu lituju.
Mám potřebu se smát a tak raději rychle mizím koupit si modrý Monster a sušenky na které jsem zapomněla.
Po nákupu opět vidím paní, která dělá anketu. Dnes s někým jiným než semnou.
Vracím se domů, vařím si oběd i když už je večer a sypu si sušenky do misky.
Moje sestra si bere sušenku.
Přichází moje matka. Schovávám misku se sušenkama za záda.
Moje matka se rozčiluje, že jsme sežrali všechny sušenky. Se ségrou na sebe koukáme a smějeme se.
Dávám matce sušenku i ona se už směje.
Komentuju situaci slovy "Já se poseru!"
Vařím si kakao.
Ukládám Kamila do domečku.
Půjdu spát.




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sue Sue | Web | 12. března 2015 v 16:41 | Reagovat

Palačinky byly boží <3
Bych tě chtěla vidět, jak sbíráš čaje ze země. Příště jdu s tebou :D
Jinak, naše matka je prostě expert :D

2 stuprum stuprum | Web | 13. března 2015 v 18:46 | Reagovat

Palačinky šmakovaly. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama