Zlomené duše

16. června 2016 v 2:57 | ♥ Tajemná Temnota ♥ |  Básně
Není to tak dávno, co jsem byla přesvědčena o tom, že už nikdy nebudu schopna stvořit žádnou báseň
a budu muset zůstat jen u malých prozaických dílek.
Asi jsem se spletla.




Zlomené duše



Snílek, který cestuje časem,
zasněně pozorujíc hvězdy v obloze,
tichý nádech, provázený šeptavým hasem,
duše zářící jak luna. A mrtvá panna nad vozem.


Srdce bijící během časů,
úžaslé nad krásou čistého jezera,
však v noci plné děsů,
duši užírá příšera.


Jako hračky ležící ladem,
jako mrtvoly na voze,
jako duše křičící hladem,
když ztratily se v ochoze.


Květiny vadnoucí pláčem hlasů,
ve zdech starého kláštera
a úlomky všech starých časů,
ve kterých tak dlouho vězela.


Láska jenž zrtatila krásu,
A zlomění lidé odvětí,
že hořkost nejbolestivějších časů,
je polibek na čelo mrtvě blednoucímu dítěti.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 17. června 2016 v 17:40 | Reagovat

Takže jsem bledý, protože umírám? To by vše vysvětlovalo. :)

2 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | E-mail | Web | 17. června 2016 v 18:08 | Reagovat

[1]: Možná.

3 Geztro Geztro | 17. června 2016 v 22:02 | Reagovat

Ty poslední čtyři verše mě zabily. Bravo, klaním se.

4 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | E-mail | Web | 17. června 2016 v 23:08 | Reagovat

[3]: Děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama